BÝVALÁ VYŠETŘOVATELKA CUM-EX BRORHILKER
Wirtschaftswoche, 16.07.2024
obrázek: Bývalá vrchní státní zástupkyně Anne Brorhilkerová chce pokračovat v boji proti finanční kriminalitě v rámci občanského hnutí Finanzwende. (archivní snímek) Foto: dpa
Byla hlavní vyšetřovatelkou daňového skandálu Cum-Ex – dokud neodstoupila. Nyní chce Anne Brorhilkerová bojovat proti bankovní lobby v občanském hnutí Finanzwende. V sázce je spousta peněz daňových poplatníků.
Bývalá hlavní vyšetřovatelka Cum-ex Anne Brorhilkerová po svém přechodu do občanského hnutí Finanzwende opět vyhlašuje válku finanční kriminalitě. Její nová role v nevládní organizaci znamená změnu strategie, jak vysvětlila: “Znám pachatele a vím, jak pracují. Nyní chci tyto znalosti využít k tomu, abych zabránila zločinným obchodům ještě dříve, než k nim vůbec může dojít.”
Jako nová výkonná ředitelka Finanzwende chce Brorhilkerová využít veřejného tlaku na politiky a bojovat za to, aby byly ukradené peníze daňových poplatníků vráceny. Již není vázána politickou zdrženlivostí, uvedla na tiskové konferenci. Finanční kriminalita je v Německu příliš často považována za banální přestupek. “Ale my mluvíme o miliardách, které nám všem chybí a které musíme konečně získat zpět.”
Pracný boj proti daňové kriminalitě
Bývalá vrchní státní zástupkyně v Kolíně nad Rýnem byla považována za nejdůležitější vyšetřovatelku daňového skandálu Cum-ex, v němž banky pomocí nelegálních obchodů s akciemi ošidily německý stát o přibližně deset miliard eur. Pod Brorhilkerovým vedením bylo v Kolíně nad Rýnem vyšetřováno přibližně 1 700 podezřelých ve zhruba 120 řízeních cum-ex. V dubnu Brorhilkerová překvapivě požádala o propuštění ze státní služby – v kombinaci s ostrou kritikou toho, co považovala za nedostatečné řešení daňového skandálu.
Při obchodech cum-ex se akcie s nárokem na dividendu a bez nároku na dividendu přesouvaly mezi účastníky tam a zpět kolem rozhodného dne pro výplatu dividendy. Finanční úřady nakonec vracely nezaplacenou daň z kapitálových výnosů. Tato mezera byla uzavřena až v roce 2012. V roce 2021 Spolkový soudní dvůr rozhodl, že transakce cum-ex je třeba považovat za daňový únik. Někteří pachatelé byli od té doby odsouzeni, včetně architekta cum-ex Hanno Bergera.
Co jsou to transakce cum-ex?
Tyto transakce, známé také jako “dividend stripping”, zahrnují rychlý nákup a prodej akcií v době kolem rozhodného dne pro výplatu dividend s cílem získat od daňových úřadů několikanásobné vrácení daně z kapitálových výnosů. To se započítává do ceny akcie v den před výplatou dividendy. Na burze cenných papírů se tato cena označuje jako “cum dividend”.
Den po výplatě, obvykle den po konání valné hromady, která schvaluje výplatu dividendy, odečtou burzovní operátoři dividendu od ceny akcie, tj. akcie se obchoduje “ex-dividend”. Kupující a prodávající akcií dostávají od bank potvrzení, že zaplatili daň z kapitálových výnosů, kterou si několikrát nárokují u finančních úřadů – přestože ji nezaplatili.
Příklad: Banky prodávají akcie prázdné v den “cum”, ale kvůli burzovním předpisům je musí kupujícímu dodat až po dvou dnech. Po rozhodném dni pro výplatu dividend proto obstarají akcie od třetí osoby za cenu “ex” – tj. bez dividend – a tyto akcie dodají kupujícímu. Současně uzavřené zajišťovací transakce, které vylučují rizika, zajišťují zisk z transakce.
Jak daňový trik funguje?
Cenné papíry se kupují a prodávají v rychlém sledu kolem rozhodného dne pro výplatu dividend – obvykle v den konání valné hromady. Prodejci na krátko vydělají, pokud cena akcií do data doručení klesne, a mohou tedy akcie koupit levněji, než je prodali.
Z vyplacené dividendy se obecně platí daň z kapitálových výnosů. Ve výše popsané struktuře si kupující i příslušná třetí strana, od které banky akcie pořídily, nechali daň z kapitálových výnosů vrátit finančním úřadem. Finanční úřady tak vrátily více daně, než předtím vybraly.
Kdo může použít daňový trik?
Banky a profesionální investoři, jako jsou fondy nebo burzovní obchodníci, v podstatě využívali daňový trik v podobě odebírání dividend.
Cum-ex transakce jsou pro soukromé investory příliš nákladné, zejména proto, že u malých investičních částek se sotva vyplatí. Měli by jen malou nebo žádnou šanci na takových transakcích vydělat.
Proč byly takové dohody vůbec možné?
Banky a investoři využívali některých zvláštností vypořádacích systémů na burzách a také zvláštností daňového práva – zřejmě po léta a s vědomím federálních, zemských a daňových úřadů. Například Spolkový daňový soud v rozsudku z roku 1999 označil srážení dividend za zásadně legální. Tato mezera v zákoně však byla odstraněna až v roce 2012 novým nařízením o povinnosti předkládat důkazy.
