NÁVRAT ZLOMENÉHO HRDINY DOMŮ
TICHYS EINBLICK, Jakob Fröhlich, 26.06.2024
Zakladatele Wikileaks můžete jednoduše považovat za zrádce. Ale to je málo. Ať už zaslouženě, nebo ne, ať už záměrně, nebo jen náhodou: Julian Assange odráží způsob, jakým naše doba zachází s nepříjemnými pravdami – a s těmi, kdo je vynášejí na světlo.
Je to typická americká dohoda: po pěti letech ve vězení – a jen pár dní před jeho 53. narozeninami – propouští britská justice Juliana Assange z londýnského vězení. Na žádost USA.
Australan je odvezen přímo na letiště Stansted. Tam nastoupí do soukromého letadla, které ho odveze na Severní Mariany. Jedná se o skupinu ostrovů v Tichém oceánu, jižně od Japonska – a takzvané cizí území USA. Tam se Assange před soudem přizná k některým obviněním, která proti němu vznesla americká vláda. Na oplátku bude ušetřen dalšího věznění.
Na jednu stranu je tato dohoda překvapivá – a na druhou stranu není. Pochopíte to, když se krátce podíváte na historii případu.
Julian Assange založil whistleblowerskou platformu Wikileaks v roce 2006. Tehdy pětatřicetiletý Australan se již dříve proslavil v odborných kruzích jako hacker. Od té doby platforma zveřejnila tajné dokumenty, například o korupci v Keni, scientologii nebo bankách ve Švýcarsku a na Islandu.
V roce 2010 Wikileaks zveřejnil přibližně 470 000 oficiálně utajovaných dokumentů – jednak o diplomatických aktivitách USA, jednak o válkách v Afghánistánu a Iráku. Následovalo dalších 250 000 dokumentů o operacích USA v těchto zemích. Mimo jiné dokumentují zabíjení civilistů a špatné zacházení s vězni ze strany amerických ozbrojených sil.
Tehdejší americký prezident Barack Obama označil samotnou publikaci poměrně nevinně jako “politováníhodné činy”. Nechal však svého generálního prokurátora Erica Holdera neúnavně opakovat, že Wikileaks ohrožují národní bezpečnost USA.
Obama tak pokračuje v tom, co praktikoval po celou dobu svého působení v úřadu: v neúnavném boji proti tzv. whistleblowerům. Za dvě funkční období první barevné hlavy státu USA bylo za údajné vyzrazení státního tajemství stíháno více novinářů než za všechny předchozí americké prezidenty dohromady.
Assange je také pronásledován, ale nachází se ve Velké Británii. Země ho nemůže vydat do USA: To je možné pouze v případě trestných činů, které by byly trestné i na ostrově – a zveřejnění dokumentů dokazujících válečné zločiny USA by ve Spojeném království trestné nebylo.
Nyní přichází na řadu Švédsko. Washington si se Stockholmem takříkajíc zahrává: švédská prokuratura vydala na Assange mezinárodní zatykač, protože údajně během dovolené ve Švédsku sexuálně obtěžoval dvě ženy. Assange obvinění vehementně popírá – ale nyní je obviněn z něčeho, co by bylo trestným činem i ve Velké Británii.
Australan se v Londýně vzdává policii. Švédsko podává žádost o vydání – s dobrými právními vyhlídkami, jakkoli se obvinění ze sexu mohou zdát vykonstruovaná. Assange je do rozhodnutí o vydání propuštěn na kauci.
V roce 2011 britský soud vyhovuje švédské žádosti o vydání. Assange vysvětluje (podle názoru většiny pozorovatelů zcela pochopitelně), že Švédsko ho určitě ihned vydá USA. Tam mu hrozí 150 let vězení za vlastizradu.
V roce 2012 se Assange převlékne za poslíčka a uprchne na ekvádorské velvyslanectví v Londýně. Tam požádal o politický azyl, který mu byl udělen. Britská vláda mu však zakázala cestovat do ekvádorského hlavního města Quita. Takže uvízl na mrtvém bodě. Čas od času se objevuje na veřejnosti na balkoně budovy velvyslanectví. Kdyby Assange vyzradil ruská tajemství, pravděpodobně by právě z tohoto balkonu velmi brzy při nešťastné nehodě spadl.
Člověk nemusí mít příliš temnou duši, aby tušil, že o takovém řešení uvažovaly i americké tajné služby. Zvedl by se mezinárodní křik, ale Washingtonu by to bylo jistě jedno. Bylo by to přijato s chladným úsměvem a takové pobouření obvykle rychle utichá.
Proti přístupu v putinovském stylu však hovořila skutečnost, že se Assangeovi s neúnavnou podporou svých přátel a spolubojovníků skutečně podařilo stát se v USA všeobecně uznávaným symbolem svobody tisku. Stres se zbytkem světa: žádný problém. Kdyby však Australan zemřel, americká vláda by předvídatelně čelila obrovským vnitropolitickým problémům v samotné Americe. Nebylo by to tedy žádné okénko.
Proto Washington nadále spoléhá na právní úbytek a diplomatický nátlak na všechny zúčastněné strany. V některých případech to funguje dobře, v jiných méně.
V roce 2017 prokuratura ve Švédsku ukončila vyšetřování proti Assangeovi. Méně závažná obvinění ze sexuálního obtěžování a nátlaku byla promlčena již v roce 2015. Britská policie chce Assange stále zatknout, protože údajně porušil podmínky kauce.
V roce 2019 Ekvádor odňal Assangeovi dříve udělený azyl. Po sedmi letech faktického domácího vězení musí velvyslanectví opustit. Britská policie už na něj čekala venku a zatkla ho. Od té doby je Australan ve vydávací vazbě a z vězení bojuje proti svému vydání do USA.
Jak víme, nyní se píše rok 2024, v USA probíhá předvolební kampaň a stárnoucí a nepopulární současný prezident Joe Biden potřebuje každý hlas. Názor, že Assange je odvážný hrdina svobody slova, je však sdílen především v jeho vlastním táboře – mezi krajní levicí, která má v Demokratické straně téměř každým dnem větší vliv.
Biden tedy dělá to, co se v Americe dělá: uzavírá dohodu.
Kromě oficiálně oznámených detailů Assangeovy dohody s americkou vládou – stručně řečeno: svoboda výměnou za přiznání viny – dohoda téměř jistě obsahuje i neoficiální klauzuli “můžeš pokračovat v životě, ale budeš držet klapku”.
V každém případě by bylo překvapivé, kdyby se Australan znovu objevil jako investigativní novinář ve Wikileaks nebo jinde. Jeho manželka se již zmínila o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu. Když se podíváte na nedávné fotografie, okamžitě tomu uvěříte. Navíc je naprosto pochopitelné, proč bude Julian Assange v budoucnu pouze soukromou osobou.
Bez ohledu na to, zda se vám Australan líbí, nebo ne, a co si myslíte o jeho pojetí novinařiny a publicity: Případ vrhá na naši dobu několik zajímavých světel.
Zaprvé potvrdil to, co jsme již věděli: USA se také dopouštějí válečných zločinů. Můžete to posuzovat a diskutovat o tom, jak chcete. To ale není předmětem tohoto textu. Ale skutečnost jako taková je jistá.
Ukázal také, že whistlebloweři a investigativní novináři to nemají těžké jen v tzv. autoritářských státech. I v údajně svobodném světě si musíte dávat pozor na to, co říkáte a zveřejňujete.
Za třetí se opět ukázalo, že politika není příliš háklivá, když má pochybnosti, a nebere ohledy na osudy jednotlivců. Švédsko a Ekvádor (a ostatně i Velká Británie) přirozeně raději Assange vynechaly, než aby se kvůli němu dostaly do vážných problémů s USA.
Australan nyní strávil celkem sedm let svého života ve faktickém domácím vězení – a poté dalších pět let ve vězení. Dvanáct let je pryč. V Německu je nejeden vrah propuštěn po kratší době.
Pravda je pro lidi jistě rozumná. Je však také nebezpečná.
Zdroj: https://www.tichyseinblick.de/meinungen/julian-assange-aus-haft-entlassen/