Reitschuster.de, 30.07.2024
Dnes jsem obdržel následující dopis od čtenáře týkající se článku o úniku spisů RKI z Augsburger Allgemeine: „Tento článek z mých (a vašich) místních novin na toto téma mě nechává ohromeného (odkaz zde). Co je to za novinařinu, když se ignorují i důkazy a reinterpretují se podle vlastního uvážení a jediné, co se dělá, je téměř každou větou očerňovat druhou stranu. Takže statisíce (možná i miliony) porušení článku 1 základního zákona – nejdůležitějšího zákona v této zemi – není skandál? Co jiného můžeme očekávat? Nyní čtu pouze „kvalitní média“, abych nemusel být obviňován, že se informuji pouze z „jiných“ zdrojů.”
Hned jsem se na článek podíval – a byl jsem šokován. Autor i noviny se zpronevěřili těm nejzákladnějším novinářským principům: sledovat mocné ve prospěch občanů. Naopak se snaží, aby mocným procházelo hrubé porušování demokratických a ústavních principů. Motivem je zřejmě i snaha zakrýt vlastní novinářská selhání v době koronaviru.
Článek se čte, jako by byl napsán podle učebnice propagandy. Začíná konstatováním, že ačkoli uniklé dokumenty z krizového týmu pro koronavirus vyvolaly vlnu pobouření, ve skutečnosti neobsahovaly nic skandálního. Už tento úvod udává tón, který přetrvává ve starých a dávno vyvrácených vyprávěních o koronavirech.
Autor Christof Paulus opakovaně zdůrazňuje, že ve spisech RKI není nic skandálního – zřejmě podle hesla, že stačí opakovat lež dostatečně často, aby se jí uvěřilo. Autor jednoduše ignoruje skutečnost, že i přední média jako „Berliner Zeitung“ a „Welt“ našla ve spisech spoustu důkazů o pochybení politiků a úřadů (viz zde a zde). A přesvědčuje své čtenáře, že kritika se snáší především ze strany „zastánců konspiračních teorií“.
To je prostě lež.
Autor Paulus cituje především hlasy, které význam úniků informací zlehčují. Jako například Karla Lauterbacha, který tvrdí, že „není co skrývat“.
Paulus používá skořápkové triky, které známe od takzvaných „hledačů faktů“. Přiznává, že formulace „pandemie neočkovaných“ byla problematická a chybná. To však okamžitě zlehčuje a odmítá jako nepodstatné. Paul se téměř nezabývá tím, jak tato rétorika přispěla ke stigmatizaci neočkovaných. A například k masivnímu omezování práv neočkovaných. Tomuto triku se říká „nedostatek kontextualizace“.
V tomto smyslu by se dal celý článek rozebrat. Ale toho vás i sebe ušetřím.
Můj dopis redakci není jediný, kdo se zlobí. Komentář pod textem zní: „Nádherný článek, který opět ukazuje, jak funguje kádrování a jak málo jde o skutečný obsah. ‘Z jakého kouta byly tyto dokumenty zřejmě zveřejněny v plném znění…’, ‘konspirační ideologové’, ‘konspirační ideologické prostředí’, ‘konspirační prostředí’“. Další čtenář píše: „Dokonce i v titulku ‚údajně‘ pokračuje mediální mlžení. Ministerská lež o ‘pandemii neočkovaných’ zůstává lží, ať už ji překroutíte jakkoli! Není divu, že se spustí obvyklé reflexy: skandalizován není samotný skandál, ale ti, kdo jej vytahují na povrch. Ti jsou pak okamžitě zařazeni do kouta laterálních myslitelů, hliníkových klobouků a pravdoláskařů. Politika podle hesla ‘otevři šuplík – všichni nepohodlní dovnitř – zavři šuplík – problém vyřešen’.” Třetí čtenář kritizoval, že „Augsburger Allgemeine a důležitější přední německá média“ „nejprve váhavě informovala o zveřejnění dlouho odkládaných neredigovaných dokumentů RKI, aby se pak afirmativně vrhla před Spahna, Södera a spol. s tlustou stopou slizu!“.
Člověk si nemůže nevzpomenout na legendární citát Kurta Tucholského: „V Německu je člověk, který upozorňuje na špínu, považován za mnohem nebezpečnějšího než ten, kdo špínu vytváří.“
Paulusův text v Augsburger Allgemeine, kde jsem se kdysi učil novinářskému řemeslu, je klasickou dezinformací. Tím, že zlehčuje obsah a prezentuje ho jednostranně, vyvolává dojem, že úniky nestojí za seriózní vyšetřování. Autor záměrně ignoruje skutečnost, že i jiná přední média považují informace z úniků za potenciální skandál a chtějí hnát odpovědné osoby k odpovědnosti.
Celý jeho článek vyznívá jako žádost o místo mluvčího vlády, zejména ministerstva zdravotnictví Karla Lauterbacha.
Máme tu co do činění s novinářskou zvráceností, která je bohužel velmi rozšířená a táhne se jako červená nit celým korunním obdobím: Média se chovají jako hlásná trouba vlády, chrání ji před kritikou a očerňují její kritiky.
Je dost špatné, že se to dělo v době korony. To, že se tato propagandistická hra hraje i nyní, kdy jsou na stole fakta, je ostudné. Velkou roli zřejmě hraje i neschopnost sebekritiky a sebereflexe – lidé si prostě nechtějí přiznat, že byli na špatné straně.
Tento článek také ukazuje, jak důležité, ba nezbytné je nejen politické a novinářské, ale i právní přehodnocení éry koronavirů.
Zdroj: https://reitschuster.de/post/rki-files-medien-unbelehrbar-und-weiter-auf-propaganda-kurs/
